Historie kola: Od hobby koně po elektrokolo

Tagy:
Historie kola: Od hobby koně po elektrokolo>

Předchůdce kola připomínají staří Sumerové už před asi 4500 lety. Kresbu odrážedla našli badatelé dokonce v hrobce faraóna Tutanchamóna. Skicu připomínající jízdní kolo údajně nakreslil také žák Leonarda Da Vinciho před více než 500 roky. A před přibližně 380 lety vznikla vitráž v anglickém kostele ve vesničce Stoke Poges. Nazývá se „Bicycle window“. Nahá postava sedí na jakémsi vzdáleném prabratranci bicyklu. Trvalo ještě stovky roků, než se jízdní kolo dostalo z hlav na silnice.

Hobby kůň zrozený ze sopečného popela

První nedokonalá odrážedla ovladatelná jen nakláněním se objevila ve Francii či v Asii. Vývoj bicyklu ale „nakopla“ až přírodní katastrofa v 19. století. Výbuch indonézské sopky Tambora způsobil neúrodu a úbytek koní. To zvýšilo tlak na vynálezce, aby našli náhradu za oblíbený zvířecí dopravní prostředek.

Německý šlechtic a lesník Karl Drais roky předváděl evropským vladařům různé vícekolové vynálezy. Zlom přišel v roce 1817. Drais snížil počet kol a vyrobil převážně ze dřeva první dvoukolové jednostopé vozidlo s možností ovládat přední kolo. Vážilo 22 kilogramů a fungovalo jako dětské odrážedlo. Když ho Drais předváděl, dosáhl průměrnou rýchlost asi 15 kilometrů za hodinu. Jeho výtvor se nazýval „běhací stroj“ či „hobby kůň“. Postupně se do historie zapsal jako „drezína“, odvozením od jména vynálezce a výrobce. Ve slavném díle Slávy dcera připomíná drezínu slovenský básník Ján Kollár. Na studiích v Německu ji využíval na cestování za svojí milou. 

Drezíny se rozšířily do více evropských měst. Časté srážky s chodci na chodníkách ale vedly k jejich zákazu. Vznikla tak nutnost budování hladkých silnic. Předchůdci kol doslova vydláždily silnice autům.

Roztřesené železo s pedály

Po vynálezu dřevěné drezíny nasledovaly desítky roků zlepšování, než vznikl dnešní bicykl. Vynálezci v 19. století přidali pedály přímo na hnací kolo. Konstrukce se změnila ze dřeva na železo. Vznikl „velocipéd“, nazývaný také „kostitřas“. Tvrdá jízda na něm byla totiž citelná až do morku kostí. Zpopularizoval ho francouzský obchodník Michaux.

Následovalo výrazné zvětšení předního kola. To umožnilo rychlejší, ale poměrně nebezpečnou jazdu. Jízda na „velkém kole“ vypadala někdy směšně a někdy vznešeně. Mimochodem, právě ve druhé polovině 19. století začali s výrobou jízdních kol dodnes velké automobilové značky, například Peugeot a Škoda.

Bezpečný bicykl

Bezpečnost jízdy na kole zvýšil řetěz, a tedy odstranění pedálů z hnacího kola. V 80. letech 19. století vznikl ve Velké Británii takzvaný „bezpečný bicykl“ se dvěma stejně velkými koly. Hnacím kolem se stalo zadní. Bezpečný bicykl s názvem „rover“ vyráběl například Angličan John Kemp Starley. Proto se v některých zemích dodnes používá pojmenování rover. Po Starleyho smrti se jeho firma proslavila také výrobou motocyklů a automobilů. Kromě toho, v 90. letech 19. století přibyly na kola pneumatiky díky Johnu Dunlopovi.   

V první polovině 20. století vylepšilo kola zejména zavedení přehazovacích systémů. A vojenský průmysl dal světu kromě utrpení i mimořádně užitečný nápad – skládací kolo. Ze silniční  cyklistiky se postupně oddělily mnohé jiné cyklistické disciplíny. Na scénu se dostaly ve druhé polovině 20. století kola BMX a horská kola. Až jsme se probudili do dnešního rána, kdy je top trendem zvyšující se podíl elektrokol. Taková je stručná historie jednoho z nejvýznamnějších vynálezů v historii lidstva – jízdního kola.